ZALOŽENÍ KRALOVICKÉHO HASIČSKÉHO SBORU
Hasičstvo počalo hrát koncem 19. století a na počátku 20. století kromě své role odborně-zájmové, také významnou funkci společenskou. Plnilo totiž také úkoly, které vyplývaly tehdy z našeho postavení národnostního a politického v rámci Rakousko-Uherské říše. Zdá se, že hlavním propagátorem a organizátorem tohoto celonárodního poslání tehdejšího hasičstva byl především nadšený a obětavý hasičský funkcionář Alois Guth, původně velitel sboru v Břežanech, později občan čistecký. Z jeho podnětu byla v roce 1884 v našem kraji ustanovená hasičská župa Karlovická, sestávající původně ze tří sborů a to : kralovického – založeného 1873, kožlanského – který byl sice založen téhož roku, ale v činnost byl uveden až v roce 1877 a čisteckého, založeného roku 1877. Za karlovický sbor byli do zákládajícího komité delegováni František Kalina, Matěj Molcar, Josef Plic a Václav Kalina, kteří také převzali v založené Hasičské župě karlovické několik funkcí. Okresní výbor karlovický dal župě do vínku 50 zlatých. Stanovy byly sepsány a schváleny bývalým c.k.místodržitelstvím v Praze dne 12. prosince 1884 čís.92892. V roce 1894 bylo usneseno sestaviti nové stanovy, poněvadž dosavadní stanovy nevyhovovaly.V roce 1895 byla v Kralovicích konána mimořádná valná hromada, která nově spracované stanovy po několika doplňcích schválila a předložila je c.k.místodržitelstvím v Praze. Tento úřad pak je dne 30. dubna 1895 čís.57810 vzal na vědomí. Od této doby nebylo již Hasičské jednoty okresu kralovického, nýbrz "HASIČSKÁ ŽUPA KRALOVICKÁ".
V roce 1886 přistoupil za člena Karlovické župy sbor manětínský s německými stanovami, které později zaměnil za stanovy české.
V roce 1887 konala župa svůj sjezd spojený s veřejným cvičením v Kralovicích a přijala za člena sbor chříčský, 1889 přistoupil sbor potvorovský. Oku 1891 se zúčastnila župa se 35 členy prvního zemského hasičského sjezdu v Praze. Z nich bylo 8 delegátů z Kralovic. V roce 1893 byly založeny sbory v Sedlci, v Hodyni, v Bukovině a v Řevnici, který však o rok později přešel v nově založené župy plaské. V roce 1896 přijal sbor hrádecký, založený v roce 1895, v břežanský a bílovský, 1897 šípský, sbor Slatina – Lhotka 1898.
Když v roce 1904 oslavovala Hasičská župa karlovická 20 let svého trvání slavností v Kralovicích, organizovala již 17 jednot. K této akci vydala župa „Památník“, který jasně dokumentuje v článku Aloise Gutha, jak tehdejší hasičstvo chápalo své národnostní a politické poslání. Alois Guth tehdy napsal :
„Činnost sborů hasičských se celou radu let jen ku řádnému výcviku svého členstva a opatření potřebného hasičského nářadí. Dnes však víme, že činnost tato nedostačuje, dnes v našich sborech znamenáme touhu po práci národní a vlasteneckém snažení. Spojujeme se, bychom hájili nejen majetek a životy svých spolubližních, ale i svatá práva našeho drahého českého národa, spojujeme se k oslavě milé vlasti.“
Hasičstvo se stává také propagátorem všeobecného vzdělávání. Alois Guth o tom píše:
„Český hasič musí bráti se stále ku předu, musí na štítě svém nésti vždy pokrok a osvětu. Za tím účelem nechť má každý sbor knihovnu (1909 měla knihovna hasičského sboru v Kralovicích 72 svazků), z níž by členstvo jeho, vedle různých přednášek, poučení bralo. A dále: …kdo jsi řádný, uvědomělý činovník, hleď v členstvu vzbudit nejprve národní uvědomění, vylož mu by zájmy naše táhly nejen ku vzdělání vlastnímu ale i ku vzdělání nejširších vrstev národa.“
Alois Guth podtrhuje také skutečnost, že odpovědnost hasičských sborů je tím větší, že jsou „často jediným spolkem v zastrčené, chudé vesnici.“
Z tohoto, možno říci programového prohlášení Hasičské župy Karlovické z roku 1904 jasně vyplívá, že hasičstvo si bylo od svého počátku vědomo svého poslání národního a společenského vůbec a že k tomuto poslání se hlásilo. Řada akcí, darů a podnětů svědčí o tom, že i náš karlovický sbor se velmi často snažil tuto svou celospolečenskou funkci často plnit. Vznikala tak tradice do šíře rozložené spolkové činnosti, tradice, která zapustila hluboké a pevné kořeny v našem lidu, a která trvá do dnešních dnů.
V roce 1886 přistoupil za člena Karlovické župy sbor manětínský s německými stanovami, které později zaměnil za stanovy české.
V roce 1887 konala župa svůj sjezd spojený s veřejným cvičením v Kralovicích a přijala za člena sbor chříčský, 1889 přistoupil sbor potvorovský. Oku 1891 se zúčastnila župa se 35 členy prvního zemského hasičského sjezdu v Praze. Z nich bylo 8 delegátů z Kralovic. V roce 1893 byly založeny sbory v Sedlci, v Hodyni, v Bukovině a v Řevnici, který však o rok později přešel v nově založené župy plaské. V roce 1896 přijal sbor hrádecký, založený v roce 1895, v břežanský a bílovský, 1897 šípský, sbor Slatina – Lhotka 1898.
Když v roce 1904 oslavovala Hasičská župa karlovická 20 let svého trvání slavností v Kralovicích, organizovala již 17 jednot. K této akci vydala župa „Památník“, který jasně dokumentuje v článku Aloise Gutha, jak tehdejší hasičstvo chápalo své národnostní a politické poslání. Alois Guth tehdy napsal :
„Činnost sborů hasičských se celou radu let jen ku řádnému výcviku svého členstva a opatření potřebného hasičského nářadí. Dnes však víme, že činnost tato nedostačuje, dnes v našich sborech znamenáme touhu po práci národní a vlasteneckém snažení. Spojujeme se, bychom hájili nejen majetek a životy svých spolubližních, ale i svatá práva našeho drahého českého národa, spojujeme se k oslavě milé vlasti.“
Hasičstvo se stává také propagátorem všeobecného vzdělávání. Alois Guth o tom píše:
„Český hasič musí bráti se stále ku předu, musí na štítě svém nésti vždy pokrok a osvětu. Za tím účelem nechť má každý sbor knihovnu (1909 měla knihovna hasičského sboru v Kralovicích 72 svazků), z níž by členstvo jeho, vedle různých přednášek, poučení bralo. A dále: …kdo jsi řádný, uvědomělý činovník, hleď v členstvu vzbudit nejprve národní uvědomění, vylož mu by zájmy naše táhly nejen ku vzdělání vlastnímu ale i ku vzdělání nejširších vrstev národa.“
Alois Guth podtrhuje také skutečnost, že odpovědnost hasičských sborů je tím větší, že jsou „často jediným spolkem v zastrčené, chudé vesnici.“
Z tohoto, možno říci programového prohlášení Hasičské župy Karlovické z roku 1904 jasně vyplívá, že hasičstvo si bylo od svého počátku vědomo svého poslání národního a společenského vůbec a že k tomuto poslání se hlásilo. Řada akcí, darů a podnětů svědčí o tom, že i náš karlovický sbor se velmi často snažil tuto svou celospolečenskou funkci často plnit. Vznikala tak tradice do šíře rozložené spolkové činnosti, tradice, která zapustila hluboké a pevné kořeny v našem lidu, a která trvá do dnešních dnů.
První začátky
Třebaže historie požárnické organizace v Kralovicích začíná až v roce 1873, je jisté, že již dávno před tím organizovala správa obce požární ochranu, i když ne zatím ve stálé cílevědomé a zájmové organizaci. Vedly k tomu jistě škody způsobené častými požáry, které zle řádily v tehdejší vesměs dřevěné výstavbě. Ostatně zprávy o ochraně měst proti požárům sahají již do dávného středověku a setkáváme se s nimi v nejrozmanitějších formách. Volání věžných „Opatrujte světlo, oheň!“ se odedávna rozléhalo ve všech větších místech naší vlasti a tedy také jistě i v Kralovicích. O tom, že karlovická obec řešila otázky požární ochrany již dávno před rokem 1873, svědčí také dokument z roku 1807, podle něhož pozdější významný architekt a stavitel Martin Prusík projektoval „eine kleine Schupfen für die Feuerreguisiten“, jejíž výstavba měla stát 361 zlatých.
Silným podnětem pro zajišťování požární bezpečnosti v Kralovicích byl jistě i požár z roku 1845, při němž vyhořely v našem městě 103 domy, radnice, 51 stodol, obecní sýpka, 3 stříkačky i s kůlnou a masné krámy. Tato katastrofální bilance jednoho jediného požáru musela vzbudit snahu, aby bylo podobným zabráněno organizovaným úsilím.
Silným podnětem pro zajišťování požární bezpečnosti v Kralovicích byl jistě i požár z roku 1845, při němž vyhořely v našem městě 103 domy, radnice, 51 stodol, obecní sýpka, 3 stříkačky i s kůlnou a masné krámy. Tato katastrofální bilance jednoho jediného požáru musela vzbudit snahu, aby bylo podobným zabráněno organizovaným úsilím.
Dochovaný seznam členů z roku 1878
Engelthaler Antonín, hrnčíř
Lexa František
Wagner František
Rabas František
Král František, kovář
Hubka František, kožešník
Kříž František, kožešník
Polívka František
Pankrác Jan, zámečník
Vavřínek Josef
Jedlík Josef
Vašmucius Jan, klempíř
Jánský Matěj
Molcar Matěj
Zikmund Matěj
Operman Václav
Piškule Václav
Breicha Václav
Modrý Václav
Viduna Václav
Ekert Petr
Gans Heřman
Šeiner Jan
Slach Josef
Warzfeld Antonín
Kallina František
Miláček Jan
Modrý Antonín
Modrý Franc
Fink Alois
Laub Josef
Rabas Jakub
Breicha Josef
Bullín Jan
Kaderžafka Josef
Celkem 35 členů tvořilo tehdy základ hasičské jednoty. Je to počet, který mohl zaručit její trvání. Tím více překvapuje, že dne 3. srpna 1879 se sešlo 20 zbývajících členů, kteří se usnesli, prohlásit spolek za rozpuštěný a jeho jmění movité i nemovité předat Karlovické obci.
Příčiny tohoto aktu nejsou známy, ale spočívaly pravděpodobně v záležitostech politických, neboť v uvedeném spise se uvádí, že byla zabavena vkladní knížka s obnosem 108 zlatých a že zabavena byla i hotovost spolku 27 zlatých a 18 krejcarů.
Jak se zachovala obec, jemuž byla správa o rozhodnutí hasičů adresována, není známo. Z dalších historie však vyplývá, že Kralovice zůstaly pravděpodobně bez akceschopného sboru. Tuto doměnku lze odůvodnit událostmi z roku 1882. Dne 3. července 1882 vypukl v našem městě požár, při němž vyhořely tyto domy : Františka Marcela č.p.339, Jana Polívky č.p.194, Veroniky Brunclíkové č.p.195 a, Vojtěcha Brůhy č.p.195 b, Josefa Bebra č.p.197, a dům Petra Dítěte č.p.199.
Dne 14. července, tedy za 11 dní po tomto ohni, došel městské radě v Kralovicích od okresního hejtmanství velmi ostrý dopis, v němž tento úřad žádá, aby městská rada protokolárně zjistila „ Správně veškeré přípravy hasicí a ochranné“ a aby vylíčila „všeliké vady, jaké se ohledně vykonání řádu policie v příčině ohně při požáru tom objevily.“ Dále se ve spisu ukládá, aby „Ctěná městská rada do 8 dnů zprávu podala, zdali a jaká vhodnější opatření v příčině docílení zdárnějšího pořádku hasicího a dostatečného množství hasičského náčiní učiniti hodlá.“
Spis zřejmě přiměl pány radní našeho města ke značné aktivitě, neboť 16.srpna 1882 byly zpracovány nové podrobné stanovy „Dobrovolného sboru hasičského pod dozorem městské rady v Kralovicích“, jejichž text je zachován.
Stanovy vypracovala zvláštní komise, v níž zasedli: Antonín Englthaler, A. Mayer,
J. Nožka, František Vaidiš, Josef Plitz, Alex. Scheiner, Jan Pankrác a František Kalina.
Schváleny byly dne 22. října 1882 a podepsány jsou tehdejším měšťanostou Josefem Bröcklem, radními Em.Zimerhaklem, Fr.Steyskalem a Frant. Lüftnerem a „údy výboru“ Jenem Dítětem a Josefem Říhou.
Podle těchto stanov pracovali příslušníci hasičské jednoty sice dobrovolně, jejich přijetí bylo však podmíněno souhlasem městského zastupitelstva. Tak například 16. února 1897 schválilo zastupitelstvo na návrh výboru sboru dobrovolných hasičů přijetí 15 nových členů.
Návrh ze dne 15. února 1897 zní takto:
Slavnému purkmistrovskému úřadu v Kralovicích. Pokládáme si za čest následující pány a sice:
Emila Hallera - zámečníka
Václava Kronholze – krejčovského pomocníka
Františka Křivana – krejčovského pomocníka
Ladislava Pašáka – soudního expeditora
Františka Beránka – obuvnického pomocníka
Antonína Rabate – krejčovského pomocníka
Václava Mancla – obuvnického pomocníka
Vojtěcha Pavýzu – obuvnického pomocníka
Matěje Slacha – nádeníka
Františka Polívku – zedníka
Jana Vašmuciuse ml. – klempíře
Františka Petříka
Václava Hynka – cihláře
Václava Vaňourka – nádeníka
Josefa Fencla (vulgo Fryčka)
Vesměs z Kralovic, co činné členy ku sboru dobrovolných hasičů v Kralovicích
přijaté – uctivě k jejich laskavému schválení – oznámiti.
Z výborů sboru dobrovolných hasičů v Kralovicích dne 15. února 1897.
Velitel: František Vaidiš
V tomto roce byla pro sbor dobrovolných hasičů zakoupena od firmy R.A.Smekal na Smíchově nová stříkačka za 656 zlatých, na níž si obec karlovická vypůjčila u spořitelny 536 zlatých. Zprávu o tom podávají účetní spořitelny František Lüftner a pokladník Vavřínek, za městský úřad starosta František Slach a za sbor Dobrovolných hasičů starosta i velitel František Vaidiš.
Důtka pana hejtmana ze dne 14.7.1982 tedy pomohla.
V roce 1899 měl sbor 50 členů, dvě vozové stříkačky, jednu voznici, dvě kádě na vodu, dvacet košíků na vodu, dvě vědra, čtyři žebříky, tři háky. V tomto roce – jako pravděpodobně – i v létech ostatních, byla provedena ve všech karlovických usedlostech preventivní prohlídka, šestkrát byly kominíkem Vojtěchem Rážem čištěny komíny a roury, v obci byl ustanoven ponocný. Tato data jsou známa především proto, že o nich bylo povinno obecní zastupitelstvo pravidelně ročně podávat zprávu okresnímu úřadu.
Příčiny tohoto aktu nejsou známy, ale spočívaly pravděpodobně v záležitostech politických, neboť v uvedeném spise se uvádí, že byla zabavena vkladní knížka s obnosem 108 zlatých a že zabavena byla i hotovost spolku 27 zlatých a 18 krejcarů.
Jak se zachovala obec, jemuž byla správa o rozhodnutí hasičů adresována, není známo. Z dalších historie však vyplývá, že Kralovice zůstaly pravděpodobně bez akceschopného sboru. Tuto doměnku lze odůvodnit událostmi z roku 1882. Dne 3. července 1882 vypukl v našem městě požár, při němž vyhořely tyto domy : Františka Marcela č.p.339, Jana Polívky č.p.194, Veroniky Brunclíkové č.p.195 a, Vojtěcha Brůhy č.p.195 b, Josefa Bebra č.p.197, a dům Petra Dítěte č.p.199.
Dne 14. července, tedy za 11 dní po tomto ohni, došel městské radě v Kralovicích od okresního hejtmanství velmi ostrý dopis, v němž tento úřad žádá, aby městská rada protokolárně zjistila „ Správně veškeré přípravy hasicí a ochranné“ a aby vylíčila „všeliké vady, jaké se ohledně vykonání řádu policie v příčině ohně při požáru tom objevily.“ Dále se ve spisu ukládá, aby „Ctěná městská rada do 8 dnů zprávu podala, zdali a jaká vhodnější opatření v příčině docílení zdárnějšího pořádku hasicího a dostatečného množství hasičského náčiní učiniti hodlá.“
Spis zřejmě přiměl pány radní našeho města ke značné aktivitě, neboť 16.srpna 1882 byly zpracovány nové podrobné stanovy „Dobrovolného sboru hasičského pod dozorem městské rady v Kralovicích“, jejichž text je zachován.
Stanovy vypracovala zvláštní komise, v níž zasedli: Antonín Englthaler, A. Mayer,
J. Nožka, František Vaidiš, Josef Plitz, Alex. Scheiner, Jan Pankrác a František Kalina.
Schváleny byly dne 22. října 1882 a podepsány jsou tehdejším měšťanostou Josefem Bröcklem, radními Em.Zimerhaklem, Fr.Steyskalem a Frant. Lüftnerem a „údy výboru“ Jenem Dítětem a Josefem Říhou.
Podle těchto stanov pracovali příslušníci hasičské jednoty sice dobrovolně, jejich přijetí bylo však podmíněno souhlasem městského zastupitelstva. Tak například 16. února 1897 schválilo zastupitelstvo na návrh výboru sboru dobrovolných hasičů přijetí 15 nových členů.
Návrh ze dne 15. února 1897 zní takto:
Slavnému purkmistrovskému úřadu v Kralovicích. Pokládáme si za čest následující pány a sice:
Emila Hallera - zámečníka
Václava Kronholze – krejčovského pomocníka
Františka Křivana – krejčovského pomocníka
Ladislava Pašáka – soudního expeditora
Františka Beránka – obuvnického pomocníka
Antonína Rabate – krejčovského pomocníka
Václava Mancla – obuvnického pomocníka
Vojtěcha Pavýzu – obuvnického pomocníka
Matěje Slacha – nádeníka
Františka Polívku – zedníka
Jana Vašmuciuse ml. – klempíře
Františka Petříka
Václava Hynka – cihláře
Václava Vaňourka – nádeníka
Josefa Fencla (vulgo Fryčka)
Vesměs z Kralovic, co činné členy ku sboru dobrovolných hasičů v Kralovicích
přijaté – uctivě k jejich laskavému schválení – oznámiti.
Z výborů sboru dobrovolných hasičů v Kralovicích dne 15. února 1897.
Velitel: František Vaidiš
V tomto roce byla pro sbor dobrovolných hasičů zakoupena od firmy R.A.Smekal na Smíchově nová stříkačka za 656 zlatých, na níž si obec karlovická vypůjčila u spořitelny 536 zlatých. Zprávu o tom podávají účetní spořitelny František Lüftner a pokladník Vavřínek, za městský úřad starosta František Slach a za sbor Dobrovolných hasičů starosta i velitel František Vaidiš.
Důtka pana hejtmana ze dne 14.7.1982 tedy pomohla.
V roce 1899 měl sbor 50 členů, dvě vozové stříkačky, jednu voznici, dvě kádě na vodu, dvacet košíků na vodu, dvě vědra, čtyři žebříky, tři háky. V tomto roce – jako pravděpodobně – i v létech ostatních, byla provedena ve všech karlovických usedlostech preventivní prohlídka, šestkrát byly kominíkem Vojtěchem Rážem čištěny komíny a roury, v obci byl ustanoven ponocný. Tato data jsou známa především proto, že o nich bylo povinno obecní zastupitelstvo pravidelně ročně podávat zprávu okresnímu úřadu.
HASIČSKÁ ŽUPA KRALOVICKÁ
ZALOŽENÍ HASIČSKÉ JEDNOTY OKRESU KRALOVICKÉHO roku 1884
později to od roku 1895
HASIČSKÁ ŽUPA KRALOVICKÁ
Hasičstvo počalo hrát koncem 19. století a na počátku 20. století kromě své role odborně-zájmové, také významnou funkci společenskou. Plnilo totiž také úkoly, které vyplývaly tehdy z našeho postavení národnostního a politického v rámci Rakousko-Uherské říše. Zdá se, že hlavním propagátorem a organizátorem tohoto celonárodního poslání tehdejšího hasičstva byl především nadšený a obětavý hasičský funkcionář Alois Guth, původně velitel sboru v Břežanech, později občan čistecký. Z jeho podnětu byla v roce 1884 v našem kraji ustanovená hasičská župa Karlovická, sestávající původně ze tří sborů a to : kralovického – založeného 1873, kožlanského – který byl sice založen téhož roku, ale v činnost byl uveden až v roce 1877 a čisteckého, založeného roku 1877. Za karlovický sbor byli do zákládajícího komité delegováni František Kalina, Matěj Molcar, Josef Plic a Václav Kalina, kteří také převzali v založené Hasičské župě karlovické několik funkcí. Okresní výbor karlovický dal župě do vínku 50 zlatých. Stanovy byly sepsány a schváleny bývalým c.k.místodržitelstvím v Praze dne 12. prosince 1884 čís.92892. V roce 1894 bylo usneseno sestaviti nové stanovy, poněvadž dosavadní stanovy nevyhovovaly.V roce 1895 byla v Kralovicích konána mimořádná valná hromada, která nově spracované stanovy po několika doplňcích schválila a předložila je c.k.místodržitelstvím v Praze. Tento úřad pak je dne 30. dubna 1895 čís.57810 vzal na vědomí. Od této doby nebylo již Hasičské jednoty okresu kralovického, nýbrz "HASIČSKÁ ŽUPA KRALOVICKÁ".
V roce 1886 přistoupil za člena Karlovické župy sbor manětínský s německými stanovami, které později zaměnil za stanovy české.
V roce 1887 konala župa svůj sjezd spojený s veřejným cvičením v Kralovicích a přijala za člena sbor chříčský, 1889 přistoupil sbor potvorovský. Oku 1891 se zúčastnila župa se 35 členy prvního zemského hasičského sjezdu v Praze. Z nich bylo 8 delegátů z Kralovic. V roce 1893 byly založeny sbory v Sedlci, v Hodyni, v Bukovině a v Řevnici, který však o rok později přešel v nově založené župy plaské. V roce 1896 přijal sbor hrádecký, založený v roce 1895, v břežanský a bílovský, 1897 šípský, sbor Slatina – Lhotka 1898.
Když v roce 1904 oslavovala Hasičská župa karlovická 20 let svého trvání slavností v Kralovicích, organizovala již 17 jednot. K této akci vydala župa „Památník“, který jasně dokumentuje v článku Aloise Gutha, jak tehdejší hasičstvo chápalo své národnostní a politické poslání. Alois Guth tehdy napsal :
„Činnost sborů hasičských se celou radu let jen ku řádnému výcviku svého členstva a opatření potřebného hasičského nářadí. Dnes však víme, že činnost tato nedostačuje, dnes v našich sborech znamenáme touhu po práci národní a vlasteneckém snažení. Spojujeme se, bychom hájili nejen majetek a životy svých spolubližních, ale i svatá práva našeho drahého českého národa, spojujeme se k oslavě milé vlasti.“
Hasičstvo se stává také propagátorem všeobecného vzdělávání. Alois Guth o tom píše:
„Český hasič musí bráti se stále ku předu, musí na štítě svém nésti vždy pokrok a osvětu. Za tím účelem nechť má každý sbor knihovnu (1909 měla knihovna hasičského sboru v Kralovicích 72 svazků), z níž by členstvo jeho, vedle různých přednášek, poučení bralo. A dále: …kdo jsi řádný, uvědomělý činovník, hleď v členstvu vzbudit nejprve národní uvědomění, vylož mu by zájmy naše táhly nejen ku vzdělání vlastnímu ale i ku vzdělání nejširších vrstev národa.“
Alois Guth podtrhuje také skutečnost, že odpovědnost hasičských sborů je tím větší, že jsou „často jediným spolkem v zastrčené, chudé vesnici.“
Z tohoto, možno říci programového prohlášení Hasičské župy Karlovické z roku 1904 jasně vyplívá, že hasičstvo si bylo od svého počátku vědomo svého poslání národního a společenského vůbec a že k tomuto poslání se hlásilo. Řada akcí, darů a podnětů svědčí o tom, že i náš karlovický sbor se velmi často snažil tuto svou celospolečenskou funkci často plnit. Vznikala tak tradice do šíře rozložené spolkové činnosti, tradice, která zapustila hluboké a pevné kořeny v našem lidu, a která trvá do dnešních dnů.
V roce 1886 přistoupil za člena Karlovické župy sbor manětínský s německými stanovami, které později zaměnil za stanovy české.
V roce 1887 konala župa svůj sjezd spojený s veřejným cvičením v Kralovicích a přijala za člena sbor chříčský, 1889 přistoupil sbor potvorovský. Oku 1891 se zúčastnila župa se 35 členy prvního zemského hasičského sjezdu v Praze. Z nich bylo 8 delegátů z Kralovic. V roce 1893 byly založeny sbory v Sedlci, v Hodyni, v Bukovině a v Řevnici, který však o rok později přešel v nově založené župy plaské. V roce 1896 přijal sbor hrádecký, založený v roce 1895, v břežanský a bílovský, 1897 šípský, sbor Slatina – Lhotka 1898.
Když v roce 1904 oslavovala Hasičská župa karlovická 20 let svého trvání slavností v Kralovicích, organizovala již 17 jednot. K této akci vydala župa „Památník“, který jasně dokumentuje v článku Aloise Gutha, jak tehdejší hasičstvo chápalo své národnostní a politické poslání. Alois Guth tehdy napsal :
„Činnost sborů hasičských se celou radu let jen ku řádnému výcviku svého členstva a opatření potřebného hasičského nářadí. Dnes však víme, že činnost tato nedostačuje, dnes v našich sborech znamenáme touhu po práci národní a vlasteneckém snažení. Spojujeme se, bychom hájili nejen majetek a životy svých spolubližních, ale i svatá práva našeho drahého českého národa, spojujeme se k oslavě milé vlasti.“
Hasičstvo se stává také propagátorem všeobecného vzdělávání. Alois Guth o tom píše:
„Český hasič musí bráti se stále ku předu, musí na štítě svém nésti vždy pokrok a osvětu. Za tím účelem nechť má každý sbor knihovnu (1909 měla knihovna hasičského sboru v Kralovicích 72 svazků), z níž by členstvo jeho, vedle různých přednášek, poučení bralo. A dále: …kdo jsi řádný, uvědomělý činovník, hleď v členstvu vzbudit nejprve národní uvědomění, vylož mu by zájmy naše táhly nejen ku vzdělání vlastnímu ale i ku vzdělání nejširších vrstev národa.“
Alois Guth podtrhuje také skutečnost, že odpovědnost hasičských sborů je tím větší, že jsou „často jediným spolkem v zastrčené, chudé vesnici.“
Z tohoto, možno říci programového prohlášení Hasičské župy Karlovické z roku 1904 jasně vyplívá, že hasičstvo si bylo od svého počátku vědomo svého poslání národního a společenského vůbec a že k tomuto poslání se hlásilo. Řada akcí, darů a podnětů svědčí o tom, že i náš karlovický sbor se velmi často snažil tuto svou celospolečenskou funkci často plnit. Vznikala tak tradice do šíře rozložené spolkové činnosti, tradice, která zapustila hluboké a pevné kořeny v našem lidu, a která trvá do dnešních dnů.
CVIČENÍ A SLAVNOSTI
Teprve od roku 1919 rozvíjí se opět činnost sboru v plné šíři vedena tímto výborem: starosta a velitel – Josef Toner, náměstek - Em.Kuchař, jednatel – Otto Eckert, pokladník – Václav Mancl.
V roce 1922 ujímá se pak funkce velitele Antonín Široký. Činnost spolku se pak obohacuje o nové akce kulturně společenského charakteru, jako jsou zahradní koncerty, v roce 1933 letecký den, spolkové oslavy, z nichž vyniká zvláště župní veřejné cvičení v roce 1923, pořádané na počest 50. výročí založení sboru.
Od počátku činnosti hasičského sboru můžeme sledovat úsilí o dobré technické vybavení zásahové jednotky a snahu o dobré a bezpečné uložení všeho technického materiálu. Tato snaha vrcholí v roce 1928, kdy začíná sbor uvažovat o zakoupení první motorové stříkačky. Jednání o této koupi se prodloužilo až do roku 1932, neboť nebylo prostředků a motorová stříkačka s dopravním vozem stála 75 tisíc korun. Sbor ve spolupráci se správou města rozvinul proto usilovnou činnost a získal od banky Slavie 500,- kč, od městské spořitelny 2 000,- kč, od hospodářské záložny 5 000,- kč, od okresního úřadu subvenci 10 000,- kč, od pojišťoven 800,- kč, sbírkou mezi členy a občanstvem města 4 229,-kč. Členové sboru: Ladislav Výška, Josef Kofroň, Jaroslav Bušek, Karel Dítě, Václav Kuchař a František Výška, pak podepsaly záruční listy na vypůjčku 30 000,-kč u městské spořitelny a dne 17. července 1932 přijali pak nový stroj, který pro svou vysokou výkonnost a kvalitu slouží požárnímu sboru dodnes. Přijali však také závazky na splacení dluhu ve výši
29 500,- kč, který byl uhrazován ze subvencí a různých spolkových akcí. Zdařilý již zmíněný letecký den uspořádaný v roce 1933 vynesl pro tento účel 7 000,- kč. Sbor měl tedy 55 činných a 137 přispívajících členů. Do funkcí přicházejí někteří noví členové, z nichž se osvědčili a dlouho ve sboru pracovali zvláště Václav Procházka, František Kraft, Boh.Běžel a Josef Mudra.
Od roku 1933, v němž se uchopil moci v sousedním Německu fašismus a nad Evropou se zdvíhá přízrak nové války, objevují se v požárnické činnosti stále více prvky branné, motivované nutností připravovat obranu státu. Navazuji se styky s místní vojenskou posádkou, doplňuje se výzbroj, rozšiřuje výcvik, požárnické jednotky se stávají součástí systému civilní obrany.
Od roku 1939 – 1945 se jednota omezuje je na nutné spolkové formality a na udržení sboru v akceschopnosti. Členů ubývá a sbor je nakonec udržován poloúředně správou obce. Zápisy o schůzích končí v dubnu 1943 a obnovují se až v prosinci 1945.
Jednota nastupuje k nové činnosti v osvobozené vlasti s čistým štítem, neboť její členové čestně splnily úkol, který zapsali v zápisu o schůzi 14. ledna 1941, v němž stojí: „hasičstvo je jedinou složkou, která může svou působnost rozvíjet a je třeba je pokládat nejen za ochránce majetku, ale též za nositele kultury a hlavně češství.“
První valná hromada jednoty po okupaci se konala 20. ledna 1946. Na ní byli zvoleni tito funkcionáři: starostou - Ladislav Výška
velitelem - Bohumil Běžel
zástupcem - Stanislav Krůta
jednatelem - Josef Mudra
pokladníkem - Václav Procházka
vzdělavatelem - František Kraft
cvičitel.zpravodajem - Josef Fencl
samarit.zpravodajem - Mir.Vaňourek
Konec Války, znovuzískání státní samostatnosti a svobody přinesl přirozeně i do hasičských jednot nový elán, který se u nás konkrétně projevil myšlenkou na výstavbu vlastního Hasičského domu.
V roce 1922 ujímá se pak funkce velitele Antonín Široký. Činnost spolku se pak obohacuje o nové akce kulturně společenského charakteru, jako jsou zahradní koncerty, v roce 1933 letecký den, spolkové oslavy, z nichž vyniká zvláště župní veřejné cvičení v roce 1923, pořádané na počest 50. výročí založení sboru.
Od počátku činnosti hasičského sboru můžeme sledovat úsilí o dobré technické vybavení zásahové jednotky a snahu o dobré a bezpečné uložení všeho technického materiálu. Tato snaha vrcholí v roce 1928, kdy začíná sbor uvažovat o zakoupení první motorové stříkačky. Jednání o této koupi se prodloužilo až do roku 1932, neboť nebylo prostředků a motorová stříkačka s dopravním vozem stála 75 tisíc korun. Sbor ve spolupráci se správou města rozvinul proto usilovnou činnost a získal od banky Slavie 500,- kč, od městské spořitelny 2 000,- kč, od hospodářské záložny 5 000,- kč, od okresního úřadu subvenci 10 000,- kč, od pojišťoven 800,- kč, sbírkou mezi členy a občanstvem města 4 229,-kč. Členové sboru: Ladislav Výška, Josef Kofroň, Jaroslav Bušek, Karel Dítě, Václav Kuchař a František Výška, pak podepsaly záruční listy na vypůjčku 30 000,-kč u městské spořitelny a dne 17. července 1932 přijali pak nový stroj, který pro svou vysokou výkonnost a kvalitu slouží požárnímu sboru dodnes. Přijali však také závazky na splacení dluhu ve výši
29 500,- kč, který byl uhrazován ze subvencí a různých spolkových akcí. Zdařilý již zmíněný letecký den uspořádaný v roce 1933 vynesl pro tento účel 7 000,- kč. Sbor měl tedy 55 činných a 137 přispívajících členů. Do funkcí přicházejí někteří noví členové, z nichž se osvědčili a dlouho ve sboru pracovali zvláště Václav Procházka, František Kraft, Boh.Běžel a Josef Mudra.
Od roku 1933, v němž se uchopil moci v sousedním Německu fašismus a nad Evropou se zdvíhá přízrak nové války, objevují se v požárnické činnosti stále více prvky branné, motivované nutností připravovat obranu státu. Navazuji se styky s místní vojenskou posádkou, doplňuje se výzbroj, rozšiřuje výcvik, požárnické jednotky se stávají součástí systému civilní obrany.
Od roku 1939 – 1945 se jednota omezuje je na nutné spolkové formality a na udržení sboru v akceschopnosti. Členů ubývá a sbor je nakonec udržován poloúředně správou obce. Zápisy o schůzích končí v dubnu 1943 a obnovují se až v prosinci 1945.
Jednota nastupuje k nové činnosti v osvobozené vlasti s čistým štítem, neboť její členové čestně splnily úkol, který zapsali v zápisu o schůzi 14. ledna 1941, v němž stojí: „hasičstvo je jedinou složkou, která může svou působnost rozvíjet a je třeba je pokládat nejen za ochránce majetku, ale též za nositele kultury a hlavně češství.“
První valná hromada jednoty po okupaci se konala 20. ledna 1946. Na ní byli zvoleni tito funkcionáři: starostou - Ladislav Výška
velitelem - Bohumil Běžel
zástupcem - Stanislav Krůta
jednatelem - Josef Mudra
pokladníkem - Václav Procházka
vzdělavatelem - František Kraft
cvičitel.zpravodajem - Josef Fencl
samarit.zpravodajem - Mir.Vaňourek
Konec Války, znovuzískání státní samostatnosti a svobody přinesl přirozeně i do hasičských jednot nový elán, který se u nás konkrétně projevil myšlenkou na výstavbu vlastního Hasičského domu.
HASIČSKÝ SBOR V LETECH 1918 AŽ 1945
Teprve od roku 1919 rozvíjí se opět činnost sboru v plné šíři vedena tímto výborem: starosta a velitel – Josef Toner, náměstek - Em.Kuchař, jednatel – Otto Eckert, pokladník – Václav Mancl.
V roce 1922 ujímá se pak funkce velitele Antonín Široký. Činnost spolku se pak obohacuje o nové akce kulturně společenského charakteru, jako jsou zahradní koncerty, v roce 1933 letecký den, spolkové oslavy, z nichž vyniká zvláště župní veřejné cvičení v roce 1923, pořádané na počest 50. výročí založení sboru.
Od počátku činnosti hasičského sboru můžeme sledovat úsilí o dobré technické vybavení zásahové jednotky a snahu o dobré a bezpečné uložení všeho technického materiálu. Tato snaha vrcholí v roce 1928, kdy začíná sbor uvažovat o zakoupení první motorové stříkačky. Jednání o této koupi se prodloužilo až do roku 1932, neboť nebylo prostředků a motorová stříkačka s dopravním vozem stála 75 tisíc korun. Sbor ve spolupráci se správou města rozvinul proto usilovnou činnost a získal od banky Slavie 500,- kč, od městské spořitelny 2 000,- kč, od hospodářské záložny 5 000,- kč, od okresního úřadu subvenci 10 000,- kč, od pojišťoven 800,- kč, sbírkou mezi členy a občanstvem města 4 229,-kč. Členové sboru: Ladislav Výška, Josef Kofroň, Jaroslav Bušek, Karel Dítě, Václav Kuchař a František Výška, pak podepsaly záruční listy na vypůjčku 30 000,-kč u městské spořitelny a dne 17. července 1932 přijali pak nový stroj, který pro svou vysokou výkonnost a kvalitu slouží požárnímu sboru dodnes. Přijali však také závazky na splacení dluhu ve výši
29 500,- kč, který byl uhrazován ze subvencí a různých spolkových akcí. Zdařilý již zmíněný letecký den uspořádaný v roce 1933 vynesl pro tento účel 7 000,- kč. Sbor měl tedy 55 činných a 137 přispívajících členů. Do funkcí přicházejí někteří noví členové, z nichž se osvědčili a dlouho ve sboru pracovali zvláště Václav Procházka, František Kraft, Boh.Běžel a Josef Mudra.
Od roku 1933, v němž se uchopil moci v sousedním Německu fašismus a nad Evropou se zdvíhá přízrak nové války, objevují se v požárnické činnosti stále více prvky branné, motivované nutností připravovat obranu státu. Navazuji se styky s místní vojenskou posádkou, doplňuje se výzbroj, rozšiřuje výcvik, požárnické jednotky se stávají součástí systému civilní obrany.
Od roku 1939 – 1945 se jednota omezuje je na nutné spolkové formality a na udržení sboru v akceschopnosti. Členů ubývá a sbor je nakonec udržován poloúředně správou obce. Zápisy o schůzích končí v dubnu 1943 a obnovují se až v prosinci 1945.
Jednota nastupuje k nové činnosti v osvobozené vlasti s čistým štítem, neboť její členové čestně splnily úkol, který zapsali v zápisu o schůzi 14. ledna 1941, v němž stojí: „hasičstvo je jedinou složkou, která může svou působnost rozvíjet a je třeba je pokládat nejen za ochránce majetku, ale též za nositele kultury a hlavně češství.“
První valná hromada jednoty po okupaci se konala 20. ledna 1946. Na ní byli zvoleni tito funkcionáři: starostou - Ladislav Výška
velitelem - Bohumil Běžel
zástupcem - Stanislav Krůta
jednatelem - Josef Mudra
pokladníkem - Václav Procházka
vzdělavatelem - František Kraft
cvičitel.zpravodajem - Josef Fencl
samarit.zpravodajem - Mir.Vaňourek
Konec Války, znovuzískání státní samostatnosti a svobody přinesl přirozeně i do hasičských jednot nový elán, který se u nás konkrétně projevil myšlenkou na výstavbu vlastního Hasičského domu.
V roce 1922 ujímá se pak funkce velitele Antonín Široký. Činnost spolku se pak obohacuje o nové akce kulturně společenského charakteru, jako jsou zahradní koncerty, v roce 1933 letecký den, spolkové oslavy, z nichž vyniká zvláště župní veřejné cvičení v roce 1923, pořádané na počest 50. výročí založení sboru.
Od počátku činnosti hasičského sboru můžeme sledovat úsilí o dobré technické vybavení zásahové jednotky a snahu o dobré a bezpečné uložení všeho technického materiálu. Tato snaha vrcholí v roce 1928, kdy začíná sbor uvažovat o zakoupení první motorové stříkačky. Jednání o této koupi se prodloužilo až do roku 1932, neboť nebylo prostředků a motorová stříkačka s dopravním vozem stála 75 tisíc korun. Sbor ve spolupráci se správou města rozvinul proto usilovnou činnost a získal od banky Slavie 500,- kč, od městské spořitelny 2 000,- kč, od hospodářské záložny 5 000,- kč, od okresního úřadu subvenci 10 000,- kč, od pojišťoven 800,- kč, sbírkou mezi členy a občanstvem města 4 229,-kč. Členové sboru: Ladislav Výška, Josef Kofroň, Jaroslav Bušek, Karel Dítě, Václav Kuchař a František Výška, pak podepsaly záruční listy na vypůjčku 30 000,-kč u městské spořitelny a dne 17. července 1932 přijali pak nový stroj, který pro svou vysokou výkonnost a kvalitu slouží požárnímu sboru dodnes. Přijali však také závazky na splacení dluhu ve výši
29 500,- kč, který byl uhrazován ze subvencí a různých spolkových akcí. Zdařilý již zmíněný letecký den uspořádaný v roce 1933 vynesl pro tento účel 7 000,- kč. Sbor měl tedy 55 činných a 137 přispívajících členů. Do funkcí přicházejí někteří noví členové, z nichž se osvědčili a dlouho ve sboru pracovali zvláště Václav Procházka, František Kraft, Boh.Běžel a Josef Mudra.
Od roku 1933, v němž se uchopil moci v sousedním Německu fašismus a nad Evropou se zdvíhá přízrak nové války, objevují se v požárnické činnosti stále více prvky branné, motivované nutností připravovat obranu státu. Navazuji se styky s místní vojenskou posádkou, doplňuje se výzbroj, rozšiřuje výcvik, požárnické jednotky se stávají součástí systému civilní obrany.
Od roku 1939 – 1945 se jednota omezuje je na nutné spolkové formality a na udržení sboru v akceschopnosti. Členů ubývá a sbor je nakonec udržován poloúředně správou obce. Zápisy o schůzích končí v dubnu 1943 a obnovují se až v prosinci 1945.
Jednota nastupuje k nové činnosti v osvobozené vlasti s čistým štítem, neboť její členové čestně splnily úkol, který zapsali v zápisu o schůzi 14. ledna 1941, v němž stojí: „hasičstvo je jedinou složkou, která může svou působnost rozvíjet a je třeba je pokládat nejen za ochránce majetku, ale též za nositele kultury a hlavně češství.“
První valná hromada jednoty po okupaci se konala 20. ledna 1946. Na ní byli zvoleni tito funkcionáři: starostou - Ladislav Výška
velitelem - Bohumil Běžel
zástupcem - Stanislav Krůta
jednatelem - Josef Mudra
pokladníkem - Václav Procházka
vzdělavatelem - František Kraft
cvičitel.zpravodajem - Josef Fencl
samarit.zpravodajem - Mir.Vaňourek
Konec Války, znovuzískání státní samostatnosti a svobody přinesl přirozeně i do hasičských jednot nový elán, který se u nás konkrétně projevil myšlenkou na výstavbu vlastního Hasičského domu.